Prvý titul "Šampión Slovenska" pre plemeno RR bol zadaný v roku 1997. Odvtedy bolo plemenu zadaných viac ako 100 týchto titulov.
Pozri kompletný archív ocenených slovenských RR.
Pod pojmem pachové práce psa rozumíme v podstatě jakoukoli činnost při které se musí pes spolehnout výhradně na svůj čich. Konkrétně se jedná o práci na stopě, vyhledání a rozlišení předmětů a vyhledání osob. Nyní se budeme věnovat práci na stopách.
Práce nosem může výrazně přispět k celkové psychické i fyzické pohodě psa neboť pro něj znamená potřebnou duševní zátěž. K tomu aby pes stopoval není nutné aby byl výrazně fyzicky zdatný a vy nebudete potřebovat žádnou speciální výstroj ani pomůcky. Stopovat se dá v podstatě na jakémkoli vhodném terénu a vypracovat jednoduchou stopu se může naučit každý pes.
Pachové práce jsou velmi složitým kynologickým odvětvím a na vysvětlení všech postupů, vlivů terénu a počasí by bylo třeba stovek stran textu. Zaměříme se tedy jen na základní informace o nácviku stop.
Práce na stopách
Jaký pes je vhodný pro stopařské discipliny?
Vzhledem k tomu že čichové ústrojí každého psa velmi citlivé, je pro nácvik stop vhodný téměř jakýkoli pes. Výjimku snad tvoří plemena s velmi krátkou nosní partií, ale proto že i mezi boxery najdeme řadu vynikajících stopařů nemůžeme tvrdit že k tomu aby byl pes dobrým stopařem potřebuje dlouhý nos.
Rhodéský ridgeback je plemeno s výbornými vlohami pro pachové práce. I přesto že je honičem a jeho vývoj byl značně ovlivně greyhoundem, díky křížení původních psů s pointery a pravděpodobně také bloodhoundy získal vynikající nos.
Pro práci stopaře se hodí jakýkoli pes schopný samostatné práce. Citlivější psi, méně temperamentní, se mohou zdát pro stopařské práce vhodnější, ale nemusí to být vždy pravidlem. Fenky zpravidla dosahují lepších výsledků protože jsou jemnější a méně dravé, musíme u nich však počítat s obdobím hárání a případným mateřstvím což náš výcvikový plán může značně ovlivnit. Pokud si vybíráte štěně se záměrem cvičit jej v pachových pracech sledujte které štěně z vrhu začne jako první projevovat vlohy k práci s nosem (nos používat). Takové štěně pravděpodobně předčí své sourozence i v dospělosti.
Pokud se rozhodnete dopřát svému psu možnost práce na stopách a systematicky s ním pracovat, základním předpokladem je pořídit si psa s průkazem původu. Zkušební řády sice v případě stopařských zkoušek nerozlišují pracovní plemena a ostatní (jako v případě zkoušek všestranných) ale zkušební řády IPO a SchH připouští ke zkouškám pouze psy s PP. Podle našeho zkušebního řádu nesmí psi bez PP skládat vrcholové zkoušky takže s takovým psem budete odkázáni pouze na jednu jedinou zkoušku. Je škoda zmařit si možnost ocenění výsledků své práce složením zkoušky neuváženou koupí psa.
Zkušební řády
Stopařské speciály obsahují všechny zkušební řády. V našem národním zkušebním řádu je to Zkouška psa stopaře 1. a 2. stupně. Součástí těchto zkoušek je i poslušnost podle ZVV1 respektive ZVV3. Účast na ZPS1 není podmíněna složením žádné zkoušky.
Velmi zajímavé stopy má zkušební řád SchH, k nastoupení na FH1 musí pes předtím složit zkoušku BH (zkouška doprovodného psa), dále pak může skládat FH2 a FH3
Zkušební řád IPO má zkoušku IPO-FH která není podmíněna složením žádné zkoušky. U stopařských zkoušek SchH a IPO není jejich součástí poslušnost.
Co budeme potřebovat?
V první řadě budeme potřebovat 10m dlouhou stopovací šňůru. Na materiálu celkem nezáleží, může být buď kožená nebo nylonová. Široké pásy tkalounu nejsou příliš vhodné protože při práci za vlhka rychle nasáknou vodu, ztěžknou a potom dlouho schnou.
Pes může pracovat buď navolno, připnutý na obojek nebo na stopovacím postroji. Obojek by neměl být stahovací. Obojek i postroj by měl být vyroben z materiálu který je příjemný a psa nedře. Obojky se používají většinou kožené, postoje buď kožené nebo nylonové. Práci navolno je možné doporučit jen pro vlemi zkušené psy, mladého psa nemůžeme navolno usměrňovat a tím mu vštípit základy stopařské práce.
Jako předměty na stopě můžeme používat buď předměty denní potřeby nebo předměty z jakéhokoli materiálu který dobře drží pach. Tvar a velikost předmětů je dána požadavky zkušebního řádu, většinou je to 10x5 cm. Předměty by se barvou neměly příliš lišit od terénu aby je pes nevyhledával zrakem.
Jak naučíme psa základům sledování stopy?
Chceme-li ze psa vychovat výborného stopaře, musíme u něj už ve velmi útlém věku(3-4 měsíců) vzbudit zájem o sledování lidské stopy. Trénink od mládí má vliv na tříbení jemnosti čichu. Ovšem i staršího psa můžeme naučit vypracovat stopu i několik hodin starou. Sledování stopy člověka se musí pro psa stát nejradostnějším výkonem, na který se těší a který plní s nadšením.
Vybudovat takový zájem o sledování stopy není pro každého psovoda snadné.
Při nácviku se musíme vyvarovat několika základních chyb:
V první řadě musíme být důslední. Nesmíme se spokojit s tím že pes stopu “nějak” došel, musíme trvat na přesném sledování. Na psa nesmíme spěchat, vždy musíme postupovat od jednoduššího ke složitějšímu a to jen tehdy když pes lehčí úkoly zvládne.
Nedůslednost, ukvapenost, narušení výcvikového postupu použitím nesprávných výcvikových metod, trestání psa při práci na stopě, nedodržování zásady postupného a plánovitého ztěžování stopy může vždy narušit dobře se rozvíjející zájem psa o sledování stopy, a tím zmařit celou předcházející práci i s výsledky.
Před začátkem nácviku je nutné vypozorovat, co má pes nejraději. Jeden pejsek si oblíbí míček, který aportuje, jiný má rád svůj obojek, který je signálem k vycházce, jiný má rád pamlsek či kousek masa, jiný peška na přetahování, další si oblíbil některého z rodinných příslušníků nebo přítele atd.
Vzhledem k tomu, že záliba je u každého psa v něčem jiném, je nutné používat také různých způsobů nácviku, aby se pomocí této záliby podnítil, udržel a prohloubil jeho zájem o sledování stopy.
Zpočátku se musíme snažit psovi zajistit ideální podmínky aby jeho práce nebyla zbytečně ztěžována počasím, terénem nebo teplotou.
Jaké jsou vhodné podmínky pro první stopy?
Pro první stopu si musíme vybrat především vhodný terén. Vhodným terénem jsou louky kde výška trávy nepřesahuje 20 cm a pole se vzešlým osením. Obzvlášť v počátku nácviku musíme dbát na to aby se po terénu nejméně 3 hodiny předtím než položíme stopu nepohybovali jiné osoby nebo zvířata. Ideální doba pro pokládání stop je mezi 7 a 8 hodinou ranní. V té době je na loukách a polích rosa, její vlhkost drží pachovou stopu u země a pes není lákán k práci s vysokým nosem. Vlhkost také výrazně usnadňuje práci. Není dobré trénovat stopy v době kdy se vlivem slunečního záření rosa rychle vypařuje protože stoupající pára sebou bere pachové částice a pes přirozeně pracuje s vysokým nosem. My musíme naučit psa pracovat s nosem u země. Zcela nevhodná doba pro práci na stopách je poledne kdy slunce už terén vysušilo, terén je rozpálený a psovi se velmi rychle vysušuje nos a zároveň vdechuje prach. Po několika takových stopách můžeme mladému zvířeti práci na stopách zcela znechutit.
Dalším negativním faktorem může být déšť, zatímco drobné mrholení nemá na kvalitu stopy vliv, déšť může pachové částice odplavit a stopu zničit. Nevhodné je vypracovávat první stopy v silném větru, v takových podmínkách je nemožné naučit psa přesně sledovat stopu což se nám v budoucnu, při nácviku složitějších stop v těžším terénu, vymstí.
Jak postupovat?
Vždy dbáme na to, abychom nácvik prováděli se psem odpočatým, který měl před začátkem cvičení dostatek volného pohybu aby se vyvenčil. Potom jednou zopakujeme aportování oblíbeného předmětu. Když pes úkol splní, pochválíme ho, odvede na vhodné místo a uváže na vodítko. Místo volíme tak, aby se uvázaný pes nemohl po našem odchodu zranit nebo zůsobit škodu a mohl nás sledovat jen na vzdálenost 5-10 metrů. Dál nás už nesmí vidět. Když od psa odcházíme, ukazujeme mu jeho oblíbený předmět. Naposledy to uděláme na místě, z něhož nás pes ještě může vidět, abychom znovu vzbudili jeho zájem o předmět (ukazujeme mu předmět a mazlivým hlasem na psa mluvíme například “Dixi, aport, Dixi, aport!”). Když pes živě reaguje ustoupíme tak daleko, aby nás již nemohl vidět. Zde chvíli (1-2 minuty) stojíme na místě, přešlapujeme nebo chodíme v kruhu o průměru cca 75 cm. Tento počátek stopy je nášlap a musíme si dobře označit kde jsme jej udělali. Na nášlapu máme lehce přešlapovat aby z nás opadalo co nejvíc pachových částic. Nesmíme ale rozdupat zem pod námi protože pach rozryté země a rozšlapané trávy přehluší pach náš! Po jedné až dvou minutách vykročíme zkráceným krokem a jdeme asi 50 kroků dobře zapamatovatelným směrem (k telefonnímu sloupu, osamocenému keři apod.) U těchto markant však stopu zpravidla neukončujeme, ale uděláme to v určité vzdálenosti za nimi.
Na poli ani na louce nikdy nesměrujeme stopu na takové markanty jako květiny, trsy trávy, větší listy apod. Při pokládání stopy se nám sice zdá že je to široko daleko jediná taková markanta, jakmile ovšem přijdeme ke stopě se psem zjistíme že pole je takových markant plné a my nevíme kam máme jít. Je zřejmé že přesné zapamatování stopy je pro úspěšný nácvik stop velmi důležité, proto když stojíte na nášlapu dobře si rozmyslete jakým směrem stopu položíte tak, abyste si přesně pamatovali kudy vede.
Stopy neděláme dlouhé, stačí 50-60 kroků v přímém směru. Hned se vrátíme ke psu, pochválíme ho, upevníme karabinu na obojek nebo mu oblečeme stopovací postroj a vedeme ho k počátku stopy. Jeden a půl metru před nášlapem se zastavíme a pravou rukou ukazujeme psovi na zem za současného, mazlivým hlasem daného, povelu “Hledej”. Psík čichá k zemi a popocházíme za stálého ukazování pravou rukou na stopu vpřed. Když pes začne stopu větřit a sledovat, opakujeme povel “stopa, hledej – hodný”. Poprvé budeme ve většině případů psa více vést my nežli on nás. Na konci stopy při nalezení předmětu - zařídíme to tak aby pes našel předmět sám – pustíme vodítko a psa chválíme.
Jeho oblíbenou věc mu několikrát hodíme jako aport, ale nevyžadujeme přesné splnění rozkazu. Nesmíme psa ihned upoutat na vodítko, ale dáme mu volno a delší dobu se si ním hrajeme, aby poznal naši radost i spokojenost. Už druhou stopu vypracuje pes lépe a snaživě, když jsme při té první dobře využili odměny a pochvaly. Trpělivost a laskavost jsou jediné cesty k úspěchu. Při jednom výcviku necháme psa vypracovat dvě až tři stopy. S nácvikem začínáme v místech kde nejsou rušivé podněty a postupně přecházíme i na místa kde tyto podněty jsou. Jakmile pes porozumí povelu “Hledej stopa”, sám se snaží hledat a stopy se drží, pokládáme stopu na těžším terénu. Pes se musí od počátku naučit sledovat pach tam, kudy kladeč prošel (nejsilnějšího pachu) a nevyhledávat stopu pachových molekul, které se do prostoru rozptýlili kolem stopy.
Psa musíme od počátku vést k samostatné práci. Ztratí-li stopu nesmíme ho přímo uvádět do správného směru a na stopu mu ukázat. Správný postup, pokud pes stopu ztratí, je ten, že ihned přestane psa chválit a zabráníme mu přitažením vodítka, aby běžel vpřed nebo bezradně pobíhal do stran. Opakujeme povel “hledej”, v půlkruhu ukazujeme na zem a necháváme psa, aby si ztracenou stopu našel. Když pes stopu navětří a dá nejevo že ji našel, uvolníme vodítko, aby měl pes volnější pohyb vpřed a za povelu “stopa” “hodný” pokračujeme za psem ve sledování stopy.
V této fázi výcviku vedeme psa na stopě na krátkém vodítku, které držíme v levé ruce asi 20 cm od těla psa. To znamená, že jsme po celou dobu vypracování v předklonu. Pokud se pes nedovede stopy samostatně držet, musíme tento způsob dodržovat abychom mohli psa dobře ovlivňovat a řídit. Nesmíme mu dovolit ze stopy odbíhat. I když později pracuje mladý pes na 1-2m dlouhém vodítku, při ztrátě stopy ihned po vodítku ručkujeme až ke psu a uvedeme ho opět na stopu. Netrpíme mu, aby místo systematického sledování stopy jen rychle běžel vpřed a sem tam si čichl k zemi. To je největší chyba které se v počátku nácviku stopování můžeme dopustit. Příčiny tohoto nežádoucího sledování stopy jsou dvě. Buď dlouho setrváváme u snadných stop, nebo jsou to stopy položené v příznivém terénu porostlém travou, kde se udrží hodně pachu. Pes s dobrým čichem cítí tuto stopu i když ji sleduje s polovysokým nosem. Pak si zvykne takto pracovat a ztíženou stopu (položenou na tvrdém podkladě) necítí a odmítá pracovat nebo na stopě bezradně pobíhá (revíruje). Sleduje-li pes stopu příliš rychle, znamená to, že je pro něj příliš snadná, a proto mu příště našlápneme stopu ztíženou tím, že nebudeme dělat rovný úsek dlouhý, ale často uděláme oblouček vlevo nebo vpravo až k lomům v pravém úhlu. Pes brzy pochopí, že při rychlém sledování stopu často ztrácí a pak ji musí pracně hledat, a proto sníží rychlost a zpozorní.
Stopa se musí ztěžovat postupně. Jakmile pes začne stopu sledovat a dovede se jí držet přejdeme od zkráceného kroku na krok normální, z rovných úseků přecházíme v obloučky vlevo a vpravo až k zalomení stopy v pravém úhlu. Stopy pokládáme v různém terénu.
Délka stopy se nemá zbytečně prodlužovat, pokud ji pes nesleduje naprosto přesně. Také stáří stopy nemá být zpočátku delší než 30 minut. Pro další postup je lepší vybudovat až fanatický zájem psa o práci na stopě, naučit ho pracovat i za ztížených podmínek a naučit psa přesné práci na lomech a na přechodu stopy.
Krátké snadné stopy střídáme se stopami delšími (do 300 kroků), čerstvě položené se staršími (do 30 minut).
Tohoto způsobu nácviku lze použít jen u psů, kteří vlemi rádi přinášejí předměty. Je však celá řada psů, kteří nikdy v životě neaportovali. Pro ně je nutné použit jinou motivaci, ale vždy takovou, kterou si obzvláště oblíbí. To znamená, že pokud je pes žravý, pokládá se místo předmětu na konci stopy odměna v podobě pamlsku. Oblíbil-li si pes syna, manželku nebo vašeho přítele, domluvte se s nimi aby oni položili stopu. Na konci této stopy pak zůstanou a vyčkají, až je pes najde. Na konci stopy se musí ukrýt tak pečlivě, aby je pes z dálky již neviděl. V případě že je pes fixován na vás můžete stopu položit sami a poprosíte osobu psu známou aby ji po stopě vedla. Tento způsob ovšem vyžaduje aby i osoba která psa vede věděla co dělá. Stopy se musí pokládat vždy po větru, aby pes osobu na konci stopy z dálky neucítil. Za odměnu dovolíme psovi aby se s nalezenými osobami pomazlil a pohrál, i my však musíme vyjadřovat svoje nadšení z toho že pes stopu vypracoval.
Oblíbí-li si mladý pes přetahování o peška, je možno položit na konec stopy peška. Když jej pes najde, peška zvedneme za odměnu psa vydráždíme, necháme ho zakousnout a o peška se se psem přetahujeme.
Oblíbil-li si pes během výchovy několik předmětů či osob je vhodné je na stopách kombinovat nebo střídat.
Při učení psa základům sledování stopy i při pozdějším tréninku musíme dbát o to, aby věc na konci stopy byla pro psa lákavá a byla mu odměnou za vykonanou práci. Tak se bude psův zájem o vypracovávání stop rozvíjet.
Pozor na vítr! Pes, který má být dobrým stopařem musí vypracovávat stopy od počátku s nosem nízko u země. Protivítr zvedá pach stopy, a proto vypracovávání čerstvých stop proti větru je často příčinou návyku psa vypracovávat stopy s polovysokým nosem.
Zpočátku zařídíme nácvik tak, aby pes nebyl nucen vypracovávat stopu s bočním větrem. Vítr odnáší pach stranou a nezkušený pes se tak učí nepřesné práci na stopě. Proto se toho v tomto stadiu výcviku vyvyrujeme a učíme psa spolehlivě vypracovávat stopy položené s větrem v zádech.
Ridgeback – stopař
I pokud nechcete se svým psem skládat stopařské zkoušky a věnovat jeho výcviku spoustu svého času můžete mu dopřát radost ze samostatné práce. Stopy můžete pokládat téměř kdekoli. Práce nosem pro psa není náročná fyzicky ale psychicky neboť se musí dosti dlouhou dobu maximálně soustředit. Tím automaticky posilujete jeho nervovou soustavu a i jeho odolnost vůči jakýmkoli stersům.
Vzhledem k tomu že vypracování krátké čerstvé stopy je součástí i všestranných zkoušek a zkoušek pracovní upotřebitelnosti je u nás poměrně velké množství ridgebacků kteří stopy úspěšně zvládají.
Ridgeback – stopař je poměrně rozšířen ve Skandinávii a dosahuje tam velmi dobrých výsledků. To, že i naši psi mohou být vycvičeni v dobré stopaře dokládá pes Carlos Rodyry který se svým majitelem, panem Vladimírem Jirkovským úspěšně složili zkoušku ZPS1 a i další psi jsou k této zkoušce připravováni. Budeme jim všem držet palce.
Kde se dozvíte víc?
Pokud chcete svého psa cvičit jako stopaře pod vedením instruktora obraťte se na Základní kynologickou organizaci. Buďte ale vybíraví, ne všude je stopám věnována dostatečná pozornost. Instruktor nebo výcvikář by měl mít složeno několik stopařských zkoušek nebo psa který výborně stopuje.
Ke studiu teorie pachových prací můžu doporučit knihu Jana Skuhrovského Čichové práce psa a knihu Viléme Eise Pachové práce služebních psů. Tyto dvě knihy nebude snadné sehnat protože vyšly už před více jak 20 lety, z nových publikací je dobrá kniha Miroslava Ryneše Pachové práce psů ve sportovní kynologii, i když se teroii nevěnuje v takovém rozsahu tak z Eise a Skuhrovského vychází.
